Každý den je to stejné - zazvoní budík, já se oblíknu, upravím, pak jen dojet do školy. První hodina, druhá, třetí... a pak finální zvonek, oběd, a dvakrát až třikrát týdně taneční. Konec tanečních, bus domů, doma. Učení, počítač. A ani si nestačím uvědomit, že uběhl další den...
Ale ta škola mě drtí... první se v dějáku učíme o jakési Číně, pak je tu čéjina, profesorka a její výklad o slohu nebo literatuře, následuje matika - popř. test, fyzika, kde si vykládáme o pohybu tělesa, biola, někdy tak nechutná, až mám chuť odejít na záchod, nebo třeba chemie kdy se díváme na pofidérní sklenici s líhem a manganem - a taky jsou tu přestávky, jako jediné - nenudné... A je toho strašně moc. Náhodou.
Žádné komentáře:
Okomentovat