Sestra/ostatně jako obvykle/se rozpiští na celé kolo: „Mamíííííííí! Laura mi ubližuje!“
Ani ne na minutu na to se vřítí do mého pokoje druhá pohroma – má matka se svou vždycky rudou pusou, obličejem pokrytým milimetr po milimetru make-upem, nudným účesem a příliš nemoderním kostýmkem. „Co provádíš Lucy, ty ježibabo??!!“, začne na mě hned. „Ona si začla!“, drze odseknu. Matka se na mě zamračí a pak povídá: „Ještě něco provedeš Lucince a ucítíš mou zlost, ty jedna protivo!“ „Hm…“, nepřítomně zamručím a jdu se věnovat zrcadlu.
Obléknu si mé oblíbené jeansy a tričko a zamyšleně si vrazím čelenku do vlasů. Proč zrovna já musím mít tak protivnou matku? Ještě dodělám oční linky, řasenku, stíny a lesk na rty a ozve se: „Lauroooo!!!“ Je to má matka.
„Jak to, že ještě nejsi po snídani??!!“, zeptá se s předstíraným údivem ONA. „Protože jsem před minutou vstávala, ty krávo“, procedím mezi zuby tak, aby mě matka neslyšela. Rychle nasypu do misky choco-flakes(čoko flejky), zaliju to mlíkem a za minutu to zdlábnu. „A nezapomeň dát nažrat Koko!“, ozve se matčin hlas naposled předtím, než odjede do práce. Koko je můj papoušek. Je to snad jediný tvor z tohoto domu, se kterým si můžu hodiny a hodiny povídat, a který mi jako jediný rozumí. Nasypu mu tedy požadované žrádlo a s povzdechem ho pohladím.
To už se ale roztroubí ten odporný žlutý autobus, co mě má dovézt do školy. Ještě, že už je pátek. S nechutí ve tváři jdu vstříc protivnému řidiči, který mě tak nenávidí…
Když se vrátím ze školy, která mi ještě více nešla než obvykle – dostala jsem hned dvě pětky – čeká na mě místo rodičů vzkaz na kuchyňské lince.
No potěš, pomyslím si a hned zavolám Jackovi – svému klukovi. Když Lucy nebude doma a rodiče taky ne…. O:-)
Jack dorazil okamžitě. Hned jsme se na sebe vrhli, a když už jsme oba byli jen ve spodním prádle, otevřely se domovní dveře a v nich stála LUCY! Jak nás viděla, zakuckala se a pak začala řvát na celé kolo: „Laura má klukááá!!! To se řekne mamince!! A tatínkovi taky!!“
Vyskočila jsem tak rychle, jako jelen, když je do prdele střelen :-D. Jack se rychle oblíkl a tiše odešel domů. Já jsem ještě ve spodním prádle začala vyjednávat se sestrou: „Co chceš, abys to neřekla?“
„Tu tvojí nejkrásnější bárbínu. A taky mi musíš dělat služku. A vařit mi, cokoli a kdykoli chci.“
S povzdechem jsem přikývla. Co jsem měla jiného dělat?
„Lauroooooooooooooo!!“, ozval se sestřin pištivý hlas zrovna, když jsem začala žehlit, tak jak to bylo na seznamu. „Co je?!“, otázala jsem se nevrle. „Mám pro tebe první „úkol““, zašeptala sestra tajemně a já věděla, že je zle.
Žádné komentáře:
Okomentovat