Zima - sloh

Češtinářka nám zadala sloh - líčení. Pokusila jsem se cosi stvořit(nejsem si ale jistá, jestli je to líčení :-D, poraďte:-D), a tak to tu dávám. Docela se mi to líbí, posuďte sami.

Brr, to je zima. Rychle se vrátím do domu pro teplejší bundu. Obuji si zimní kozačky a usměji se při pohledu z okna na čerstvě napadaný sníh. Přímo se rozzářím a už se těším na letošní „lyžovačku“. To už ale přestanu snít, popadnu batoh s věcmi do školy a pomalu si vykračuji tou nádherou. Mráz mi zalézá pod nehty, tak rychle ukryji své holé ruce do kapes od bundy. Zubící se sluníčko se odráží v nedávno zmrzlé louži po dešti. Skoro na ní uklouznu, a tak si teď už dávám pozor. Jak si tak vykračuji po cestě, míjím nádherné stromy zapadané křídově bílým sněhem. Z legrace uplácám menší sněhovou kouli z toho chmýří, a hodím jí na nejbližší strom. Vedle. Zkouším to znovu a znovu, až si uvědomím, že mi za chvíli ujede autobus. Opět vyrazím, tentokrát rychleji, už brzy budu na zastávce. Minu velkého černého psa, který se stejně jako já klepe zimou. Otočím se vlevo a uvidím, jak už se z prvních malých domků kouří z komína. Pokračuji dál ve své každodenní cestičce a radostí si začnu pískat jakousi vymyšlenou písničku. Už se ale blížím k zastávce a vidím pomalu, opatrně přijíždět ten velký smutný autobus, tak zrychlím a dojdu na zastávku. Pozdravím mručícího řidiče, a nechápu, proč se neraduje i on ze sněhu? Lidé by se měli radovat z maličkostí... Z přemýšlení mě probudí trhnutí autobusu. Rozjel se. Koukám se z okna a vidím mizet tu nádheru, blížím se ke škole. Za chvíli smutně usednu do mé lavice a ledabyle začnu něco čmárat na sešit přede mnou. Je to ta nádherná krajina, jenž jsem viděla ráno. Usměji se a těším se, až se vrátím domů, jak si užiji sníh. Ale mé uvažování je u konce, jsem vyvolaná ze zeměpisu....

*CaRoLiNe*