Líčení chatky - sloh

Mělo to být opět líčení. Mě se to docela líbí, a co Vám :-) Popisovala jsem, přesněji řečeno "líčila" jakousi pofidérní chatku z učebnice.

Dýchne na mě vůně čerstvě nasekaného dřeva. Přiblížím se blíž a ani se nestačím divit nad krásou vzrostlých borovic prokládaných menšími smrčky klátícími se ve větru. Zem je pokryta voňavým zeleným jehličím, hned bych do něj ulehla a jen tak přemýšlela o té nádheře.

Z vysokého špinavého komína se určitě brzy začne kouřit. Hnědé stěny dřevěnice nesou na sobě jasně červenou střechu, na kterou se určitě zpěvní ptáčci rádi slétávají. Z toho všeho se mi zamotá hlava, tak rychle usednu na jemně prožranou lavičku. Pohlédnu k jindy azurovému nebi a vidím zapadající slunce. Svítí tak ostře, až mě z toho pálí oči, a proto rychle skloním svá kukadla k pečlivě ušlapané cestičce, na které je tato lavička postavena.

Dívám se na chatku a přemýšlím, jaké to asi může být uvnitř. Představuji si obrovský krb plný žhavých uhlíků, teplou pohovku a věrného psa. Skoro jej dokonce slyším štěkat na pocestného.

Prudce sebou trhnu. Už nejsem v té kouzelné krajině, ale ve své teplé vyhřáté posteli a u ucha mi zvesela drnčí budík.Vztekle ho zaklapnu. Pomalu vstávám a uvědomuji si, že mé snění je u konce, ale já se těším na další noc a další sny, které mě čekají „s otevřenou náručí“.